Byla to láska?

.Bylo mi 16 let a tobě 18 procházely jsme se po městě a já byla šťastná,že jsem s tebou,ale chtěl jsi víc a procházky nestačily.Jednou jsi mě pozval k Vám domů.Seděly jsme asi hodinu,než někdo zazvonil,byli to tvoji kamarádi.Báječná parta.Celý večer jsem se senzačně bavili,když odešli a my zůstaly samy,řekl jsi že by si byl rád kdybych zůstala.Nechtěla jsem o tom ani slyšet,ale když jsem se podívala do tvých krásných hnědých očí,byla jsem přesvědčená,že mě máš rád.Zůstala jsem!Hladil jsi mě po ruce,po tváři,pak jsi rozepnul první,druhý knoflík a já,já omámenát tvou láskou jsem se nebránila.Po čase jsi se změnil.Všechno tě štvalo,ale já jsem tě nemohla nechat,protože jsem nebyla sama.Jak dny minuly,já jsem stále mlčela a ty jsi nevěděl proč se k tobě chovám jinak než dřív,ale jednou jsem ti to musela říct.Přišla jsem k tobě,postavila jsem se k oknu a neudržela jsem pláč.Objal jsi mě a zeptal ses proč pláču.Řekla jsem že čekám dítě.Odvrátil jsi se a řekla,že to nemůže být pravda,že zatajuji pravého otce!Podívala jsem se na tebe a nevěřila svým očím,že TY,kterého miluji,pro kterého se dokáže tak změnit.Odešla jsem a už jsem tě nechtěla nikdy vidět.Po nějaké době se nám narodil syn.Pro mě začal nový život,ale moje radost netrvala dlouho,neboť jsem vážně onemocněla.Právě teď!Můj stav se zhoršil ještě víc,než dřív.Malého Patrika začalo také trápit zdraví.Bylo mu 5 měsíců,když musel do nemocnice.Po 2 měsících úmorného léčení ho poslali domů,aby tam prožil své poslední dny.Dívat se na dítě,kterému není pomoci,keté umírá nebylo lehké.Od té doby co Patrik naposledy zaplakal jsem velmi zvážněla.moje nemoc se hlásila víc a víc.Den pro mě znamenal kus života.A ty?Teď,když víš co mě čeká přicházíš a hladíš mě po tváři a prosíš,abych ti odpustila.Vyprávíš jak nám spolu bude dobře,že budeme mít ještě jednoho chlapečka,že mě budeš milovat celý život,stále stejně,jen když budu tvá.A já odpustila.Zemřela šťastná s úsměvem na tváři,protože zemřela v náručí toho koho milovala.Teď chodíš ke hrobu svého syna a přítelkyně.Neodvážíš se říct ani slovo.Stojíš teď celé hodiny mlčky a po tváří ti stékají slzy.Tvoje smutné očí hledí na zvadlé kvítí.Ty jsi nezapomněl chodíš tam stále.I když teď už pozdě.Máš ženu a děti,kterým vyprávíš o krásném děvčeti a o její lásce.Tvůj syn poslouchá a čeká konec skutečné pohádky.Povíš mu někdy,že tu pohádku jsi prožil právě ty SÁM?