Byla jedna holčička...

Dne 13.2.1989 přišla v jedné porodnici na svět holčička. Dali jí jméno Monika.

bylo to veselé a usměvavé dítko co milovalo okolní svět. Byla rozmazlována a zahrnována láskou, aspoň tak to cítila. Doma problémy neměla…snad jen když byla až moc ,,živá"Roky ubíhaly a ona nastoupila na základní školu. Měla spousty přátel, přesto většina z nich byla falešných, ale ona to neviděla. Připadala si oblíbenou, obklopovala se nejoblíbenějšími lidmi na škole a ..prostě byla šťastná…Jenže za nějaký rok dva měla opravdovou přítelkyni jenom jednu a i ta ji mnohdy dokázala zradit nebo ní opovrhovala…měla časté konflikty a hádky…Přišla 8., 9. třída a najednou se vše obrátilo k horšímu…Byla taková nevýrazná, rodiče jí nedovolovali se malovat a tak byla posměchem jak pro holky, tak pro kluky..hlavně pro kluky. Dělala maximum proto, aby si jí aspoň jedinkrát za den všimli…do očí se jí drali slzy když viděla, že o ní kluci zájem nejeví a o ostatní spolužačky ano. Vysmívali se jí, že nemá žádná prsa a jak není ošklivá apod. kluci ji akorát dokázali sešvat nebo ji praštit pěstí do ramene, holky ji pomlouvali a celkově byla neoblíbenou…bylo to možná i jejím chováním, tedy podílto na tom mělo určitě…Byla taková střelená, taky pomlouvala, ráda lhala ostatním ,ale to jen proto, aby něčím zaujala….

To všechno nějak přežila…přišel rozlučák a tam se všichni k sobě chovali přátelsky a i ona se tam bavila….

Obarvila si hlavu, nechala si narůst dloué vlasy, líčila se, změnila přístup a své chování.

O prázdninách se chodívala bavit převážně na diskotéky…

Po prázdninách nastoupila na střední školu, kde jí všichni vzali, bavili se sní a našla si spoustu opravdových přátel, našla si během té doby přítele, vlastně ne jednoho…V rodině to bylo všelijaké, otec jí bil, sourozenci nechápali,…

Vše se změnilo, ona zapoměla na všechny ty ze základky, snažila se nějak smířit s rodinnou situací  a …

Nyní chodí do druhého ročníku té samé střední školy, v prvním dělala reparát. Změnila styl svého života-poslouchá punk, rock, metal, hardcore, miluje tajemno, temno, hřbitovy, černou barvu apod.Přesto se ale neškatulkuje do žádné kategorie satanistky, metalistky apod., od okolí to nesnáší, je prostě sama sebou a chce aby jí tak ostatní brali. Doma je střídavě slunečno a zataženo, stále docházívá ke konfliktům, bojí se svého otce skrz to, jak ji bil…se svojí matkou a starší sestrou vychází, miluje svého malého brášku, staršího nemůže vystát…Má spousty nových přátel, kteří by na ni nedali dopustit a mají jí rádi takovou jaká je. Od mateřské školky má stále svoji nejlepší kamarádku, s kterou se považují za sestry a málokdy u nich dojde k rozepři. Je to takovej rebel a andělskou tvářičkou: )

Ráda vyjíždí na nejrůznější akce, někdy je ale potřeba potajnu, protože její rodiče neakceptují a nemohou se příliš smířit s jejím novým životem, kterým ona žije…ledacos ji nepvolují, bere to jako brždění jejího osobního já, ale co už nadělá…Druhý ročník úspěšně zakončí bez reparátu apod.na léto plánuje vyrazit na MoR 2006 do Vizovic….

Přejmě jí, ať se jí daří…:))

Pointa tohodle článku je v tom, že každý má šanci se změnit, ale ne kvůli ostatním, ale kvůli sobě.

Každý z nás se v průběhu života mění…proč se tomu bránit?

Není nad dobré přátele..

I kamarádství ze školky, školy má a může mít budoucnost…Můžete si najít cestu i klidem s kterými jste si nerozuměli…

Nikdy není tak, aby nebylo hůř…

Z pozamračna vždy dříve či později vyjde zase slunce….

:))