Temná zahrada

Země splněných přání….
Příteli… Už i já, možná díky tobě, možná díky tomu že jsem konečně prohlédl a přestal hledat, našel jsem co jsem potřeboval…
Země splněných přání je opravdu nádherná a zlatý klíček také.. Nevím jak, asi si mě našel sám… Sice jsem ho nemohl uchopit do rukou, ale přeci jen jsem ho našel.. A díky němu a té ženě… né díky tomu andělovi se mi podařilo otevřít dveře v té nekonečné zdi smutku, která stínila poslední dobou slunce a utápěla můj svět v pochmůrném šeru…
Z ničeho nic jsem ji uviděl a v tu ránu jsem se ocitl v Zemi splněných přání.. Snad ani nemluvila, jen se na mě podívala a já věděl, že ho má.. Nemusel jsem jí nic říkat.. Vzala mě za ruku a ocitli jsme se v mém temném světě….
Ano, do té chvíle jsem si mylel, že květini, které v mé zahradě rostou a tak krásně voní, jsou nádherné a miloval jsem je.. Všechny….
Jenže můj anděl přinesl do mé zahrady světlo a já poprvé uviděl jejich pravou tvář.. V tom světle ani jejich omamná vůně neměla na mě žádný účinek…
Prohlédl jsem je a chtěl jsem jim vrátit ty měsíce nesnesitelného mučení.. Kdy mě omámili svou falešnou vůní a rozdírali mi svími trny mé tělo.. Stále znovu a znovu….
Chtěl jsem se jim pomstít, ale můj anděl mě pohledem zastavil.. Přistoupil k té těžké, kované bráně a vytáhl zlatý klíček který otevírá všechny poklady a otervřel mi ten nejcenější… Svět zalitý sluncem…
Ano, samozřejmě, v tomto světě slunce zachází a občas se schová i za nějaký mrak, ale je tu a to je nejdůležitější!!!
Jakmile jsem prošel s ní brano otočila se a opět jí zamknula… A jakmile byly dveře zamknuty, zmizely…
Radoval jsem se, ale ona mě utišila.. Nevěděl jsem, jak jí mám poděkovat a tak jsem jí padnul k nohám.. A jakmile jsem to uděla, brána se začala znovu objevovat. Ona se na mě jen podívala a já věděl, co chce říct: ,,Život nám přichystal spoustu překážek, které nás budou na naší cestě životem srážet k zemi. Není tedy důvod dobrovolně padat k zemi. Pokud budeme někomu ležet u nohou i ta nejčistší duše nás může uvrhnout do temnoty…"
Vstal jsem a postavil jsem se vedle ní s hrdě vztyčenou hlavou….. A spolu, ruku v ruce jsem vyrazili do země zalité sluncem.. Bok po boku, krok za kroke..
Má křídla a já myslím, že až přede mnou bude ležet opravdu velká překážka, díky ní ji zvládnu………..

To není sen, nepomátl jsem se na mysli… Je to jen opravdový, sic lehce upravený, ale opravdový příběh o zkutečné lásce….
Tímto bych chtěl poděkovat svému andělovi….. Děkuji ti z celého srdce Míšo!!!