Depka není deprese

Depka není deprese

Chytit "depku", mít z něčeho depresi, to je dnes málem módní záležitost. Soudě alespoň podle frekvence, s jakou jsou tato slova užívána. Ale málokdo ví, o čem vlastně mluví…

Většina lidí tím chce říct, že se necítí psychicky nejlépe nebo jim je prostě právě teď smutno. Hovoří ale vlastně pouze o krátkodobém poklesu nálady. A během pár dní se s ním obvykle vlastními silami vypořádá. Na rozdíl od člověka, který onemocněl skutečnou depresí. Ten o svém stavu moc nemluví. Pocity, které prožívá, jsou prakticky nepopsatelné a zdravý člověk je jen těžko pochopí.

Nejsi blázen, jsi nemocný
Právě nepochopení této nemoci okolím vede často k tomu, že se člověk postižený depresí odmítá léčit. Mezi lidmi totiž stále přetrvává názor, že ten, kdo navštěvuje psychiatra, je nenormální jedinec, je blázen. Takové stigma na sebevědomí nepřidá, a tak se spousta nemocných snaží s chorobou bojovat sama. Mylně se domnívají, že ji zvládnou vlastní vůlí. Jde však o vážnou nemoc, která, pokud se neléčí, často končí tragicky. Stavy vnitřní bolesti, úzkosti, prázdnoty, zoufalství či sebepodceňování se stupňují natolik, že člověk jako jediné řešení nakonec vidí sebevraždu. Proto je návštěva psychiatra nezbytná.

Když chybí hormon štěstí
Přitom deprese je nemoc jako každá jiná. I když přesné mechanismy jejího vzniku se ještě stále zkoumají, odborníci mají povětšinou za to, že ji způsobuje pokles hladiny "hormonu štěstí", tedy serotoninu. Ten se v centrálním nervovém systému účastní procesů podílejících se na vzniku nálad. Jeho úbytek bývá způsoben vnějšími příčinami, například dlouhodobým stresem, ztrátou blízkého člověka nebo jinou tragédií. Ale také bez zjevného důvodu, kdy si organismus serotonin prostě nedokáže "vyrobit" v dostačujícím množství. Takže je to vlastně podobné, jako když člověk onemocní cukrovkou.
Jeho nedostatek vede k tomu, že člověk přestává být šťastný. Cítí neskonalou únavu, velmi brzy se probouzí, nebo se mu naopak chce pořád spát. Nic ho netěší, propadá a uzavírá se víc a víc do sebe.
Přitom se dá dnes tato nemoc už velmi úspěšně léčit. Moderní generace antidepresiv dokáže člověka s depresí vrátit zpět do života během několika týdnů a bez vedlejších účinků. Někdo je sice bude muset užívat už celý život, ale ten, kdo depresi zažil a léčil, ví, jak obrovská je to úleva.

Nemoc slavných?
Za tuto nemoc se nemusíme stydět. Trpělo jí a stále trpí i mnoho známých osobností. Stačí vzpomenout na skvělého herce Miloše Kopeckého, který ale léčbu často odmítal. Své si s ní prožil nedávno i zpěvák Petr Muk. Snad nejlépe stavy, které člověk prožívá v depresi, popsal známý spisovatel Clark William Styron (Sophiina volba atd.) ve svém románu Viditelná temnota. Nejde však pouze o nemoc slavných, ti jsou jen viditelnější. Obecně platí, že jí onemocní spíše lidé citlivější a vnímavější k okolí.

Jak se chovat k nemocnému
– vyhněte se kritizování
– snažte se ho vést k aktivitám, které měl dřív rád, ale nenuťte ho 
– neříkejte mu, ať se více snaží své stavy překonat
– nenapomínejte ho, že má slabou vůli, nemůže za to
– snažte se ho naopak povzbuzovat
– ačkoliv nemocný často hledá příčiny svého stavu v jiných, povětšinou domnělých chorobách, pokuste se ho přesvědčit, že právě psychiatr mu pomůže
– posilujte v něm naději na vyléčení, i když většinou zpočátku považuje svůj stav za beznadějný
– nenechte se odradit odmítáním