Ztracený směr

Poezie • • • 19. 3. 2006

Láska sice dává člověku cíl,
přesto však právě díky ní
často neví kudy kam.

Já sám jsem bezmocný.
To ta, co spřádá moje sny,
hýbe oblohou.
A nekonečný prostor přemohou
jen stíny.

Vždyť za hvězdy a mlhoviny
nedoletíš dřív,
než za milion let.
Holt do nebe musíš oklikou.

A neřeknou ti konkubíny,
jak křídla roztáhnout.
Nakonec ani osvícení.

Tak zkus zapomenout.
Na srdce.
Na hodiny.

A zkus se nedat necestou.