Zmetný let

Vybledlá křídla,
padají ze skal,
vypráví příběh,
ve snech se nezdál.
Byl jsi to ty,
který mne zklamal,
a každou noc dlouhou,
ze skal si padal.

Výšky ti chrání,
tvou bezbrannou mysl,
dál padáš ze strání,
a pak jsi jen hlesl,
že co se zdá tobě,
zdá se i mně,
co zdá se tobě,
ve mně nezahyne.

Ptám se tě očima,
proč to jen děláš,
ty skočíš mi do klína,
a ze rtů mi hádáš,
že chtěla jsem říct,
přeci jsem jiná,
však tvá křídla značí,
že já jsem tím vinná.

Zamáváš křídly,
vzneseš se vysoko,
shlédneš pak dolů…
směješ se naoko!
Křídla už blednou…

Padáš. A já tě nechytám.
Proč?
Ty víš. Byl jsi necita.