alt

Žiletka

PoezieLyZy • Lukostřelkyně • 9. 3. 2006

Představa toho kovového předmětu

Ač nejí, nespí, nepije,
drobný mužík neúnavným zdá se být.
Boháč.
Jede bez zaváhání
v oděvu postříbřeném měsíčním leskem.
Jede chladnou bělostnou plání.
Pomalu se brodí nekonečnou závějí
a nechává za sebou
stopu.
Vyplněnou steskem.
Ušel již mnoho milimetrů,
rozklepaný a uhnaný vedrem ulehá
do obrovité jeskyně.
Krvácí jeho chodidla a zanechávají
rudou cestičku ve sněhu.
Zítra ho cesta nemine.

Diskuse článku

alt
MilujuBublinky • Osvícená žena 4.12.2006 14:14

prostě výbornický ....docela mě sere že se smazaly tykomentáře co tady dřív byly...u všech článků...je to škoda prostě,no