Upírka

Krásná žíla na Tvém krku,
nedává mi v noci spát.
Je to tak už od počátku věků,
každou noc musím lidskou krev sát.

Jen zavřít oči a tiše naslouchat
tlukotu Tvého srdce,
našlapovat měkce – hlavně Tě neprobrat
a za oběť najít si seriózního vědce.

Temné uličky tichého města,
noc je můj milenec.
Jsem démonů mrtvá nevěsta
a naše řádění tuto noc nebude mít konec.

Jsem dítě noci, co k životu potřebuje krev,
pro jedno kousnutí já musím zabíjet,
pár kapiček krve, jinak stihne mě hněv,
poslední vteřiny života začnou se odvíjet.

Dvě ranky na krku, to přece nebolí,
vyhlédla jsem si statného muže,
dobrovolně si smrt nevolí
a na hrob mu přinesu černé růže.

Pak nad ránem ulehám,
dřív než slunce vyjde,
své tělo děsivým snům odevzdám
a Tvá náruč už mě nikdy nenajde.