Ta na E..

V rohu sedím se slzami,
s krví a obavami,
kolem mě jen tma a ticho,
temné stíny hrají divadlo.
Divadlo smutku a trápení,
divadlo ?ivota bez radosti a snění.
V koutě sedím a cítím jak slzy stékají mi po tváři,
sly?ím jak kapky krve od země se odrá?í.
Chlad a temno mě pohlcuje,svíjím se bolestmi srdce,
jen na jednu otázku odpověď znát bych chtěla,
najde se osoba, co podá mi pomocnou ruku?
Začínám cítit na tváři teplo,
teď zahlídla jsem bílé světlo,
mlhavě vidím na konci místnosti,osobu, jen? má snad křídla,
blí?í se ke mně a já vidím jí do tváře,
poznávám ji,její jméno začíná na písmeno E…