Rubínové cestičky

Rubínové cestičky tvoří se po mém těle, pramení na rukou, srdci i těle. Třpytí se a klikatí, lidskou bolest tiše naznačí. Začli samy od sebe, tečou pouze pro Tebe. Jsou jasnější nežli slzy, jasou sladké jak chtěli. Pocit je to příjemný, když rubínovou koupel zažiji. Na lidech mi nezáleží, stejně jen přede mnou oči zavírají. Další kapka na mě padá, pamatuj, musí to být panna. Nepoznal jsi, proto se ti břicho hnusem svírá, Čachtická paní s obrazu se ale usmívá. Miluji i chuť krve, nahradit ji? To nelze! Když z Tebe,lásko, jako nemluvně saji, Tvá ňadra náhle pevnost mají. Usměji se na Tebe s rudými ústy, po celém těle líbám Tě s nimi. Miluji Tě jako nikdy nikdo, rána začíná schnout má lásko. Nakousnu Ti opět kůži, nyní cítíš mě na šíji. Nestůj prosím vedle, lehni si do vany ke mně. Líbí se Ti koupel? Dělat něco špatně, to bych nechtěl. Jsi vzrušená, když se po Tobě cestičky vlní, všečchen rubínový poklad je dívčí. Chci si s Tebou užívat, s rubínovými cestičkami vášeň prožívat. Vše je s Tebou krásné, škoda, že nemůžu říct, že i časté. Miluji Tě stále víc, nechme po sobě rubínové cesty tíct.