alt

Půlnoční souboj...

PoezieAnne.K • Upírka • 3. 4. 2011

Já a Ona...

Půlnoc se blíží,
 měsíc jasně svítí.
Kdosi se sem plíží,
slyším vlky jíti.
Meče dýky,
to jsou zbraně moje.
Ona luky a šípy,
rychle vytahuje.
Zásah přesný,
padám k zemi,
už je to asi jasný,
ona směje se mi.
"Hloupá Anno,"
pronesla chladně
"tak je to dáno,
tvá hruď už rudne.
Vítězství mám já,
ty zas krvavou vestu.
Už jsi krásně bezbranná,
do pekel jen šťastnou cestu!"
Klíč mi snad anděl podá,
ano, již bránu odemykám.
Zuřivá žena stále šípem bodá,
potichu a  mlčky, vzlykám.
Z posledních sil,
vidím muže přicházet.
Něžně ji políbil.

Já vím přesně,
odkud pocházel…..

Diskuse článku

alt
Alcielle • Vesničanka 28.12.2011 20:47

Je to krásné. Smutné, promyšlené a krásně se to čte.
Dávám za 1.

alt
KateTheJust • Lukostřelkyně 28.12.2011 20:42

Rytmus taký biednejší, pôsobí to trochu rušivo, inak pekná téma aj pointu som v tom videla za 2

alt
Anne.K • Upírka 5.4.2011 09:58

Mno... to je něco jako souboj ve mne a jen jedna může zvítězit a tu si můj vyvolený vybere Ach jo

alt
Man in white • Vampír • Správce4.4.2011 17:10

No, opět mám tendence copy-pastnout Dorrayův příspěvek. Žádám si vysvětlení, o co na konci jde

alt
Dorray • Lord • Správce4.4.2011 09:42

Něco jo a něco ne. Konec jsem nepochopil :) Jinak mi tam tak nějak přeskakoval rytmus

alt
simiminis • Upírka 3.4.2011 19:52

Nádherné, veľmi zaujímavé.