PSYCHOPAT aneb život jednoho úchyla

Když kulka hlavu proťala
a na půlku ji rozťala.
pomalu z ní mozek stéká
do kaluže krve vtéká.

Jí obarven je záhy šat
co na sobě má rudý kat
a lesklé stopy zemí kráčí
v nichž se pohled vraha zračí.

To jeho ruka, pistol svírá
oko pohledu se vzpírá
ve vzduchu střelný prach
a místem cítit strach.

Náhlé ticho po okolí
a vrah co žití nedovolí
vytahuje z kapes nože
lesknoucí se jeho brože.

Čepelí chlad se s kostmi schází
na cestu je doprovází
když v kloubech je rozřízne
a od sebe odřízne.

Svou oběť zcela vykostil
tím od tíhy ji oprostil
jen obě půle hlavy vzal
a do igelitu si je dal.

Když tělo v kufr naložil
a do tašek ho uložil
jen z břicha střeva vyvalené
fólií zvlášť měl zabalené.

Pak stopy a krev vyčistil
a znovu se ujistil
zda je všechno jak má býti
aby s klidem mohl jíti.

Za autem pach krve voní
prach cesty na něj výhled cloní
a vrah uvnitř se jen směje
píseň svou si tiše pěje.

Než hodina jen odbila
a lampa první svítila
dostal se kam tolik chtěl
když do garáže tiše vjel.

Pak tělo z vozu vykládá
ke stolu ho přikládá
a ze šuplíku sáček vyjme
jenž ty části dovnitř přijme.

Když ho zcela naplnil
Mrazák svůj jím zaplnil
a mozkomíšní mok
jímž chtěl večer zapít šok
injekčně od těla vysál
a k masu se hlavou přisál.

Ten šok, že zabil musí míti
do smrti už s tím má žíti
ale jinak teď už nemůže
jen vraždění mu pomůže.

Vždy chutě na své blízké míval
když se na ně tajně díval
až se jednou z rána sebral
ohled žádný s sebou nebral
a odvahou se celý nabil
první oběť svoji zabil

ó tolik si pak pochutnal
když poprvé ji ochutnal !!!

Hrnec vodou vystříkal
olej dovnitř nastříkal
a maso na něj pokládá
když na večeři zakládá.

Potom se zpět do tmy vrací
když už končil se svou prací
a k autu svému znovu zašel
kde v igelitu hlavu našel.

Pak sklenici si velkou vzal
tu hlavu dovnitř celou dal
a lihem ji zaplnil
po okraj až naplnil.

Hned do sklepa ji donesl
a na poličku přinesl
ještě jméno vedle přidal
a do kuchyně zpět se vydal.

Své oběti má velmi rád
teď nemusí se ho už bát
když si s nimi povídá
ze svých vražd se zpovídá.

Hodně očí mu tam zírá
ze všeho skla co on sbírá
a ani jedno prázdné není
ach,
tolik si těch sklenic cení!!!

Když večeři svou dovařil
a maso pěkně povařil
tak ke stolu si sedl
s chutí velkou jedl.

Obzvlášť kůže k žití nutná
nejvíce mu z jídla chutná
a mozkomíšní mok
na jeden vypil lok.

Potom znaven uléhá
když spánek na něj doléhá
a po chvíli jen
mu víčka tlačí sen.

Jen dech se domem ozývá
a tma co ho teď obývá
před okolními zraky
nepropustnými mraky
všechno uvnitř ukrývá.