Příteli

Příteli máme do světa jít

Vítr prý cíl ukáže nám

A musíme nechat za sebou klid

A jít svou cestou už každý sám

 

Příteli máme zapomenout

Známá místa dřívějších snů

A zbavit se všech svých společných pout

A rozlétnout se do oblačných dnů

 

Příteli můj, to loučení zkrať

Vzpomínky nám nemůžou vzít

Až budeš chtít, tak zpátky se vrať

A v mysli své zas můžeš mě mít

 

Příteli, známým vyřiď můj vzkaz

Cesty tvé jejich můžou tít

Že v mysli mé jsou po celý čas

A budou, dokud zvon bude mi bít

 

Až jednou potkáš tu co dala mi 

Štěstí, lásku, stýskání, žal 

A zničila krásu, společné sny

Nechala mě stát uprostřed skal…

 

Vzkaž jí ať zpátky vrátí se sem

Do země mé, tam kde měla být

Z blesků a bouřek je jen ta zem

Ta zem, kde s ní já toužil jsem žít

 

Vzkaž jí, ať vrátí mi slunce a proud

Čistý proud z nějž mohl bych pít

A ukáže směr, jímž směl bych se hnout

Vzkaž jí, ať vrátí se – bude-li chtít

 

Zeptej se, příteli, kam vítr svál

Dávný čas a ptej se jen proč

Proč odešla v dál, když já o ní stál

Na její šíji pak pohled svůj stoč

 

Koukni se, příteli, zdali tam má

Přívěšek, jenž já jsem jí dal

A zeptej se též, zda vůbec mě zná

Já jsem ten, co prý si s ní hrál

 

Zeptej se: „trpěla’s?“ – zdali a čím

Pohlaď tváře, rány jí zchlaď

A ovaž je vzácným šátečkem mým

A s její vůní ten šátek mi vrať

 

Příteli, mávni a ztrácej se v dál

Přišel čas a musíme jít

Té chvíle právě moc jsem se bál

Přišel čas a musíme žít…