alt

Pohádky

PoezieZiriael • Farářka • 30. 1. 2012

taková hloupá... o lásce... a o tom ostatním

Je ráno
vyprávím ti 
o sobě
máme čas
je ráno
za oknem někdo mluví
slyšíš?
Usmíváš se.
Vzpomínáš?
Objala jsem tě
pevně
jak to máš rád,
zavřel jsi oči,
zašeptal
lásko..

Bylo to pohádkový
nádherně kýčovitý ráno
a já viděla
budoucnost
všechno co se stane
viděla jsem
děti-holčičku
měla tvý oči
viděla jsem
trpkost
Lásko kdo seš?
Co je s tou pohádkou?
A co s večeří?
Zejtra na nákup
do školky pro malou…

Lásko
já to viděla
všechno jsem zahlídla
v jediným okamžiku
šla jsem
a vrátila se 
objala tě
políbila
Vzpomínáš?

Je ráno
líbám tě
na okoralý rty
splétám vlasy
mokrý a ztmavlý
kreslím ti po těle
kapkami tmy
povlečení je 
vulgárně krvavý
jak po tisíci panen
a přitom jsme tu byli
jenom my 
ty a já

Objala jsem tě
usmíval ses
i když jsem překrojila
tvůj život
šlo to snadno,
utekl mezi prsty
pořád se usmíváš.
Už navždycky
seš v naší pohádce
Jdu domů lásko
tak čau
zase příště…

Diskuse článku

alt
Man in white • Vampír • Správce26.5.2012 21:14

What the...?

alt
MilujuBublinky • Osvícená žena 31.1.2012 14:17

no je to
celkem zvláštní
já ti nevím
ale připadá mi
že v tom vidím
málo poezie....