One girl

Když zadívám se do tvých hlubokých očí, hned ocitám se v jiném světě. Ve světě modrých tůní a vodních víl. Procházím jimi jako bránami do pohádkové země…
Když zahledím se na tvé zalté vlasy, ocitám se v lánech zlatavého obilí, kde vítr hraje spolu s klasy nádhernou melodii. A když vítr donese vůni klasů k mému nosu, mám pocit, že se mi vůní rozkočí hlava. Tou vůní která prostoupí celým mým tělem a rozechvěje ho jako zimnice…
A jakmile mi spočine zrak na tvých ústech, vidím kouzelnou jeskyni ze které nymfy vydávají své nádherné zpěvy…
Ve chvíli kdy zrakem zabloudím ještě níž, ocitám se na úpatí hor, kde zdolat je znamená pokořit přírodu. Kde dostat se na vrchol znamená nedostatek dechu a odkud nevede již cesta zpět. Tam na vrcholcích vane teplý vítr, který jako by našeptával…

Já vím že nejsem horolezec a ani rytíř v pohádce, však když se dívám na tebe, jsem všechno a zároveň nic…