Bolest, ta vpíjela se lehce do papíru.
Kaňky ze slz si na schovávanou s ní hrály,
a všechny částečky prachu ve vesmíru,
chtěly by zastavit ty sebevrahy,
když zas na okrajích víček stály.
Láska, ta je v slanou potopu proměnila.
Ve dvou stružkách valí se dolů z tváří.
Dívčí dlaň neměla sílu, aby jim zabránila,
v podivných hrách s bolestí,
tam pod rukama v diářích.
A malíři pocitů jen vykreslují nové vrásky,
a slunce nad hlavou trochu naděje ji dává,
že ze slz vyplakaných z lásky
a jeho teplých paprsků
se duha v srdcích stává.
Diskuse článku
Až si pořídím brýlě tak Ti to ohodnotím 
je to pekne ale blbe se to cte 
líbí moc
velmi pěkné a povedené - smekám před tebou
jj hezke..fakticky moc
jj je to hezké
taky souhlasím... pěkné
fakt moc hezké, nemám, co vytknout...možná, je to trošku nepřehledné...ale co obsahu se týče...smekám 
hm,trocha prehladnejšie by to mohlo byť,ale teraz nekritizujem,krása,
moc krasne metafory, taky s emi to libi
tez se mi to paci :)) ... moc pekne
pěkný... ten poslední je nej... 
mne sa to veľmi páči ;)
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Pes se už nikdy od mastné kůže odehnat nedá (Horatius)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©