Nostalgie

Nezúčastněně pozorovat chladné, studené ráno
Jak se strojeně koupe v mlze
Slyším, jak ke mně podrážděně syčí : "Co ty, náno,
sedíš tu a hledíš tak drze…"
Ignoruju ho, jako všechno.
Ignoruju už i sousedovo techno.

Svět se mi zdá tak strašně tuhý!
Hledám v něm cestu – kudy, pane, tudy nebo támhle tudy?
Jenže on se mi jen škodolibě směje, říká: "Ale skotské dudy…"
Cestu prý mám hledat sama všemi těmi bludy!

Ignoruju to…. jako všechno.
Cítím se unavená.
Venku někdo kašle, slyším ho otevřeným oknem.

Chci venku kašlat s ním
a tady vevnitř nechat ten splín.
Jenže ten pán venku mne ignoruje.

Jako všechno.