Na dně jámy zoufalství
Tak tohle je takový...nechci tomu řikat básnička,nemá to pořádbný verše.Nechci tomua ni řikat povídka,nemá to děj.Je to..dejme tomu zamyšlení...
Uprostřed velké propasti…Na dně jámy zoufalství…leží dívka se silama v koncích.
Ticho…ach to ticho…Že ticho léčí? A co by jí mělo vyléčit? Zlomené srdce?
Tma…ta černá hrozná tma.Ta slepota a samota.Ty uvězněné myšlenky,ta temnota…
Smutek…pláč a chlad.Na dně vlastních pocitů,v pekle nevyslovených slov.
Beznaděj…ach ta zkličující beznaděj…kéž by mohla mít místo srdce led.Místo slz rampouchy a místo žalu sněhové vločky…brzo by jí zavalila lavina.
Ale jí už je to jedno…ta tma,ticho,zkličující samota,zoufalá beznaděj,vyplakané srdce,chlad a touha zkončit to.Zkončit všechno trápení.
Kéž by tak mohla..
Diskuse článku
má to něco do sebe, ale jak řek Floppy, četla sem i lepší...i horší
nic moc mi to neřeklo,ale zas je to něco trochou jinýho..i když zase chtíč po smrti,no..
zajímavý, ale četl jsem i horší (ale taky i lepší)
hii 
Trochu to vystihuje mě 
ale jo...dobrý,dá se
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Někdy si nás víc zaváže ten, kdo dal málo, ale učinil to s ušlechtilostí, kdo nám poskytl něco nepatrného, ale učinil to rád. (Seneca)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©