Mokré království

Mokré království

Proud tě unáší, snažíš se uniknout pryč,

sama si za tento čin můžeš, že zvědavost neovládáš, je tvá chyba.

Marná snaha, osud tvůj rozhodl, že ve vlnách se utopíš,

teď možná za odpuštění prosíš. Koho? Za pár chvil budeš jak leklá ryba.

Vodní had si tvou důvěru získal,

snad věřila jsi mu, však lidé tě před ním varovali.

Ani nevíš, jak si tehdy nad tvou krásou výskal,

nechali tě mu napospas, jak viděli tvou reakci na ně, když ti pomoct chtěli.

V agónii nečekaného štěstí, jsi se vrhla do hlubin černé vody,

jeho kluzké tělo okamžitě omotalo se okolo tvého.

Ty sis náhle uvědomila, že neseš mu v sobě jeho snažení plody,

nikdo už ti nepomůže, teď jsi pouze jeho.

V hlubině se ztrácíš, poslední vzduch z plic uniká,

ruka marně natahuje se k nebi, které vodní hlubina zamkla nad tebou.

Po pár dnech najdou tvé tělo, přikryje ho tvá stará tunika,

tělesnou stránku nechtěl, duši tvou má teď v zemi své sebou.

Snad bude se ti v tom mokrém království žít lépe,

sic neuvidíš nikdy krásnou noční oblohu.

 Had tvé touhy dobře chápe,

však nepustí tě, jeho moc vždy bude ti brát svobodu.

Jsi teď jeho celý svět,

miluje tě, často říká ti krásko.

Škoda, že pro tebe není cesty zpět,

a dnes stejně jako každou noc slyšíš z jeho úst:“Nepussstím tě lássko“.