alt

Litanie zmaru

Poezie • 9. 3. 2006

V podstatě jde o můj názor na sebevraždu.
Nemusíte se mnou souhlasit a nemusíte si to číst.
Ale myslím si, že je to celkem dobrá báseň.

Déšť.
Příboje kapek padají vzduchem,
ševelí šumotem zmáčený močál.
Ty jež to posloucháš, byť jedním uchem,
otři si do dlaní řasy orosené.
Protože déšť ustal.

Dřív, než se odevzdáš hlubinám bažiny,
vzpomeň si na ráno, na slunný den.
Tam, kam se chystáš, nespatříš jediný.
Potmě potopen potřebu ztratíš,
ponuré přítmí zbyde ti jen.

Není čeho se bát,
vždyť smrt je spravedlivá.

A až přestaneš klesat,
pozdě si uvědomíš,
že žádná propast není bezedná.

Diskuse článku