a stále dál, až k cíli.
Najít svůj světa střed
dřív, než mi dojdou síly.
Pokaždé zaplatím,
místo zlatem, slzami.
Pak se zpět navrátím
po pár kolech mlhami.
Neustále kroužím…
Už je mi z toho mdlo
a hlava se mi točí.
Dobro. Hnus. Krása. Zlo.
Tak kdy ten zmatek skončí?!
Z rozbřesku zatmění.
Svou vlastní duši zvracím.
Můj svět se nemění.
Za co tu cenu splácím?!
Navždy marně toužím…
Diskuse článku
Není to špatný, milá DArchangel, opravdu ne. Ale přecijenom budu tak smělý a vypíchnu dvě věci.
1) Je to záležitostí čistě osobního náhledu, takže si ji vůbec nemusíš brát k srdci, ale na mě je to zkrátka moc obecné - nástřel životního hemžení, které se děje každému člověku. Ale jako čtenář si mnohem víc pochutnám na jednotlivých pikantnostech. Co všechno se děje - že Ti chcípnul leguán smradem z kopaček, které jsi dostala, zatímco jsi se dvěma telefony u každýho ucha usínala ve druhym zaměstnání, nebo co já vím a to, že se Ti z toho potom např. točí hlava si každý jednoduše domyslí.
2) Je fajn, že Ti sedí slabiky. To ale ještě automaticky nezaručuje rytmičnost.
Stejně ale dávám jedničku, něco horšího by bylo v porovnání se zbytkem MM vůči Tobě nefér :)
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Kniha, která usiluje o nesmrtelnost, musí mít ducha. (Martialis)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©