ITÁLIE

 

Zdravím tě, má Itálie, taky se ti stýská?

Bez tebe jen patálie, nebe zle se blýská.

Žil jsem s tebou týdny dlouhé, štěstím jsem si pískal,

Když tvůj vítr dlaní hladkou moje vlasy vískal.

Žil jsem s tebou krásné chvíle, postupně jsem vadnul

Když dosáhl jsem zlého cíle, písek náhle zchladnul.

 

Odjezd můj je ten cíl krutý, kéž by nikdy nenastal

V tvém domě jsem stále zutý, postele jsem neustlal.

Stále chodím po dlaždičkách, čekám kdy se objevíš

Tichá píseň na tvých víčkách, napoví mi, že už spíš.

 

Miluji tě, Itálie, se vší tvojí nádherou

Kéž se vlny moře k tobě s mojí zprávou proderou.

Kéž ti vzkáže pěna z kávy, jak rád jsem tě hladíval

Přes chodbu jsem k tobě, lásko, v noci tajně chodíval.

 

Líbám tě, má Itálie, kde tě moře omývá

Postrádám tě strašně, lásko, jenže nic víc nezbývá.

Dívám se, má Itálie, jak se ztrácíš do noci

Pláču stále jenže, lásko, nám už není pomoci.

 

Ty jsi, lásko, Itálie, voníš kávou z kaváren

Ty ji, lásko, Itálie, ty jsi další skvělý den.

Ty ji, lásko, Itálie, máš tvář sluncem zalitou

Ty ji, lásko, Itálie, ty jsi krásou zabitou

 

Neříkám ti pravým jménem, já ti říkám „štěstíčko“

Světlo zhaslé, hudba zněla, v láhvi vína maličko.

Nelžu ti, má Itálie, ty jsi pro mě zkrátka vším

Jedno dne, přísahám ti, pohár vína naplním

 

Vrať se moje Itálie! Prosím tě tak zoufale!

Ty jsi se mnou odvážím si říci takhle troufale.

Ty jsi moje Itálie – dívka krásy století

Ty jsi moje Itálie – a taky mé prokletí

 

Prokletí tak nádherné, že každý může zblednout

Každý závan větru tvého, může mě zas zvednout

Ty jsi mi vším, Itálie, na poklad jsem si tam sáh

Miluji jí, jak ona mě, jenže nejsme na dosah…