Měla jsem svůj vlastní svět,
v něm rytíře, co láskou žil,
místo zbraně ho zdobil květ,
vždy úsměv na jeho tváři byl.
Ten květ, co v dlaních objímal,
byl spíše stromem voňavým,
kolikrát mi tak povídal:
K němu se s Tebou vypravím.
Tak kolem plynul rychle čas,
my pro sebe jsme dýchali,
však jak květ časem ztrácí jas,
mraky se kolem sbíhaly.
ne nebyla ta chyba v nás,
jen strom v té bouři neklidné
ze sebe vonné listí střás,
zbyly jen větve nevlídné.
Déšť kyselý padal z nebe,
koruna stromu klesala,
zavalila mne i Tebe,
naše láska kdesi zůstala.
Nějaký čas se již neotáčím,
nehledám Tě pod větvemí,
sama dál p ocestě kráčím
a je mi smutno na zemi.
Diskuse článku
jenom fakt občas se tam objevil rým pro rým,ale jinak je to vážně pěkný, hele! :))
krááásný!
Fakt moc pěkný... Ale co zkusit báseň bez veršů?
Volný verš je in...
krásné...
krásné
Hodně povedené
buď je to tým, že som ospalá alebo neviem.. mno podľa mňa je to skôr priemerná báseň a nič až thak bravúrne som na nej nenašla
za 1!
Jedno z nejlepších děl, s nimiž jsem na těchto stránkách měla čest.
Má poklona, lady...
Dost dobrý....
překrásná báseň, patří k těm nejlepším co jsem tady četl, smekám před tebou
jen tak dál
téééda..nádhera
je to hezky, zajimavy, libi se mi to
Krásný....To s tím stromem je vážně moc hezký
pěkný..

City of the Dead