Cesty

Znáš ty cesty osudu

co vedou jinam, než chtěls jít?

Déšť padá na řasy

a není kam se skrýt.

 

Chci uvěřit v pohádku,

co vítr šeptá před spaním

že jsme tady já a Ty,

ten sen, co skryt je před svítáním.

 

Ten křehký sen, co včera ještě se mi zdál,

chutnal po jarním vánku.

Chladivý, přec teplým se zdál být

teď upadl do mrazivého spánku.

 

Snad výčitky máš, milovaný?

Neřekls, že kdo neriskuje, nemá nic?

Já vsadila všechno,

tys vyhrál k mému srdci klíč.

 

Však s bolestí musím vyklidit prkna, co znamenaj Tvůj svět

Přišla jsem pozdě již,

v ruce držíš troje klíče

ten čtvrtý by byl na obtíž.

 

Svítá a já se loučím,

slza stéká po řasách

Srdce krvácí.

A osud opět půjde po vytyčených trasách…