básně beze jména
dvě básně psané ve vypjatých situacích...
Lásko moje jediná,
jsi duše čistá, nevinná.
Oči jak modré studánky máš,
své srdce přátelům rozdáváš.
Vměstnáš si tam celý svět,
oplátku nežádáš hned.
Tvůj smích naše tváře rozzáří,
Tvůj pláč nám klín do srdcí vráží…
Teď sem hodně zmatená,
nevím, co tohle všechno znamená.
Přichází snad vytoužené vykoupení,
ne, takhle jednoduché to není.
Je to pověstný klid před bouří,
kdo chce, ať si naposledy zakouří.
Diskuse článku
je pravda, že když už píšeš spisovnÉ koncovky, tak by neblyo od věci psát jsme a třeba použít takto místo takhle apod. :)
Tak nějako se to rýmuje, ale pravděpodobně proto, že to bylo psané ve vypjatých situacích, a tedy bez rozmyslu, nadhledu a za použití nejobvyklejších slovních spojení, je to asi jediná věc, kterou jsem schopen z této tvorby zjistit.
Ač jde zřejmě o to popsat pocity a emoce, nejsou z toho cítit. Když vidíš nádherný východ slunce, tak tu nádheru nikdy nepředáš informací "nádherný, úžasný, skvostný, srdcervoucí východ slunce", ale že popíšeš svěží barvu horizontu, medově nasládlé světlo odleskující na kapkách rosy jarní trávy, nebo co já vím co zrovna vidíš či fantazíruješ...
A stejně tak je s popisováním pocitů, jen mnohem složitější. Sám se do toho pro nedostatek sebepoznání nerad pouštím a raději pocity vyvolávám asociacemi s hmatatelnými záležitostmi. "Rozdávání srdce" má tisíce podob, "láska" snad miliony, tak jako "klid před bouří" a další... je těžké si pod tím něco rozumného představit a ještě těžší to čtenáři bližším popisem usnadnit...
Zase tady máš sme místo jsme. Ruší to. Většinou se ti to teda rýmuje až na tváře rozzáří/do srdcí vráží. To musím opravdu trochu lámat jazyk, aby to znělo. První část by i šla, ale od "Teď sem hodně zmatená" ne-e
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
V neštěstích prokazuj pevnost a statečnost. (Horatius)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©