alt

Amoeba

Poezie • 1. 2. 2006

Čas od času píšu dost depresivní básně a vždycky jsem měl pocit, že neexistuje místo, kde by se daly bez problémů uveřejnit. Doufám, že aspoň tady někomu k něčemu budou. Klidně napište nějaký komentáře, rád si je přečtu.

Předstírané štěstí.

Ten prázdný úsměv na tváři, co nejlepší je lhář.
Jako když rozbiješ zrcadlo, abys viděl skrz
a najdeš další tvář.

Další lež,
těžko pravdu zapomenutou
a jak můžeš žít sám se sebou,
když už si nepamatuješ,
kým opravdu jsi.

Když jsi nikým
a už nežiješ…

Diskuse článku

alt
Metalistka • Upírka 23.7.2007 00:16

Zajímal by mě autor...ale je to pěkné