Krutost Války

Stojí nyní v prudkém dešti na místě horším než jakékoliv jiné, stojí naproti sobě v ruce svírajíc jedinou naději na přežití . Pevně sevřená víčka, ze kterých si slzy razí cestu i přes silný odpor mladíků - neskryjí svůj strach.

Jen na pár sekund zapomenou, na jakém místě se nacházejí, na pár sekund každý zavzpomíná.


Krásné bílé předměstí – ne jen jeden dům je zde důležitý – dům stejný jako všechny v ulici a přesto tak výjimečný – výjimečný, neboť nazýváme ho domovem. Na pár sekund zapomenout, kde právě je - ocitl se jeden z mladíků u své rodiny – jak chaotické a jindy nepříjemné ráno se změní v tu nejkrásnější pohádku – jakou by chtěl jeho dětem vyprávět. Zapomněl ihned na hrdost, když viděl své krásné děti po kuchyni pobíhat a svou ženu jak, se na ně směje, zapomněl na vše, co již musel zhlédnout na tom hrozném místě – zapomněll, že už je nikdy neuvidí. V tuto chvíli byl zde – se svou rodinou na krásném bílém předměstí .



Rušné ulice, špatný vzduch, stále nějaká nehoda – jak stresující místo pro druhého z mladíků však právě domovem. Vždy, když dříve vcházel s dárkem v ruce se objevil - ach, ano - jaká krutost světa, že jeho vlastní dítě umírá ,a přitom otec jej musel opustit. Na vše nyní zapomněl při pohledu na svou ženu a malou dcerku se ocitl na nejkrásnějším místě ze všech, i když ve skutečnosti stál na tom nejhorším.


Krutost světa? Ano obklopuje nás po celé dny. Dostáváme se do situací, o kterých jsme si mysleli, že nás potkat nemohou do situací, jenž nám byly neznámy a my si s úsměvem na rtech říkali: ,,Nešťastní to lidé ." Není to však svět kdo činí tuto krutost – není to planeta, která nám dívá život – je to krutost lidí, kteří jí to tak nevděčně oplácejí.


Oba mladící náhle zvednou své uslzené pohled k tomu druhém. Několik málo chvil dívají se jeden druhém do očí plných strachu a slz – ne strachu ze smrti – strachu, že budou dalšími oběťmi krutosti jen hrstky lidí, kteří takto vidí řešení.

Ano, to krutost války mladíky přivedla na ono místo – dva jiné a přitom naprosto stejné mladíky; za jiných okolností mohli být přáteli. Za jiných okolností mohli dožít vysokého věku a spokojeně umřít u své rodiny. Není to osud, kdo jim to nedopřál jsou to lidé na tolik odvážní, že vstoupí do války připisujíc si život právě takovýchto mladíků na své svědomí a natolik chytří, že se jí vyhnou a v klidu své rodiny ve vysokém stáří zemřou

V naprosto nečekanou chvíli oba mladíci padli k zemi v ruce stále svírajíc jedinou naději na přežití – fotografii své rodiny.