Zpovědi

Lidi, potřebuju pomoct. Sem asi totiž úplně pitomá a asi si nevážim toho co mám. V pátek sem byla po tanečních v hospodě, jako každý pátek, pila piwko, jako vždycky a taky trochu zakouřila, i když to můj kluk nesnáší, ale ten tam nebyl, tak jsem i zakouřila. No a s postupující dobou sme si nějak navzájem začli "předávát kouř" no a zašlo to tak daleko že jsem si předávala kouř s klukem, který se nesnáší s tím, se kterým chodím. Jestli se to můj kluk dozví, tak se se mnou rozejde, já akorát můžu doufat, že mu to nikdo nepoví, já ho totiž nechci ztratit, já ho miluju!!!! Nevím co mám dělat, pomozte mi...

Už to NIKDY neudělám, jen ať se to nedozví:(!!!!!!!!

LILITH:Ja za to nemuzu ze si mati mysli to co si mysli...je to pi...ja te mam rada a vsecko me to mrzi.....ale nwm co delat....me je to jedno si to poresim v hlave a neco si udelam,kdyz si mi zabavila tu ziletku a nuzky,tak mi zbyva jeste nuz.....ale uz za tebou neprijdu ze jsem se porezala,nebo mi ho taky zabavis....ja uz fakt nwm a ted hodne korim cigarety.....

kdyztak odepis....promin!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

jak se da povysi z TULACKY na neco jineho diky arva

napiste pls

Mám depku a jesli ssem nenapíšu asi si něco udělám.Ve škole je to na zabití,doma je to děs,kámoška se na mě vykašlala a já teď sedim v depce u kompu a přemýšlim co mám dělat.de to se mnou z kopce.Nemám už vůbec nic,za všechnosi můžu sama a aby toho náhodou nebylo málo před chvilkou mi můj kluk napsal SMS že mě už nechce.Tak by mě teda zajímalo na co je život,kromě tohp že na nic.

musela sem to napsat.

Možná, že se budu teď chovat jako sobec, nevím, ale napíšu něco co jsem možná měla I kdžy on už má i jiné starosti a já nevím vůbec co přesně a jakou roli tam hraju já

Na začátku jsem měla strach...prostě jsem nevěděla co na mě vidí, ale zase mi bylo úžasně když jsem věděla, že s ním budu....pak nastalo krásné období...moc krásné, ale taky začalo to, že měl jet na 3 týdny do Iktálie, přála jsem mu to, fakt jo, ale bylo tam to, že 3 týdny mě děsili a pak to, že jak se měl vrátit tak měla zase jet do španělska a já se bála, že ho moc neuvidím, taky nastalo to, že jsem se býla září, protože to by znamenalo, že bych ho neviděla tak často...nechtěla jsem odmaturovat, to by znamenalo, že kdybych s ním byla, tak bych ho viděla ještě míň....já vím, tohle je hnusný ode mě...ale já ho nechala jet do Itálie i do španělska...jen jsem se zhroutila, protože v tu chvíli mi přišlo, že už ho skoro neuvidím...a mě bylo děsně smutno...jsem tak blbá, stačilo říct, co mě trápí....tolik jsem se do něho zamilovala až se bála, že o něho přijdu...a mísoto toho, abych mu to řekla, tak jsem ho stratila...tolik se bála, že se o něho radši chtěla připrabit sama, abych pak netrpěla...ale co? trpím stejně...
A pak se všechno zmotalo a byl konec, udělala jsem moc blbostí...prostě jak jsem nemohla, tak jsem chtěla utéct tím, co jsem dělala...aby to nebolelo, ale pak jsem si vždycky uvědpmila, že nedokázů odejít z jego živote...kolikkrát už jsem si řekla, že za ním o přestávku nepujdu a nakonec jsem tam stejně zkončila....tolik mi s ním bylo krásně...
Já vím, tohle mi ho nevrátí, ale třeba se z toho vyzpovídám a bude líp nebo hůř...
Pořád si říkám, jednou to třeba bude dobrý a zase s ním budu...jenže dá se tomu věřít? dá se věřit, že s ním budu, když on neví co chce?když má zmatek? když se bojím, že je tu asi někdo jiný, kdo mu je blíž než já....třeba to tak bude lepší, třeba mu bude líp, ale já ho i přes to všechno budu milovat....a vím, že mi to bude k ničemu, ale i tak...až to bude vědět, tak ať se rozhodne jak chce, tak na něj nikdy nezapomenu...
Jak byli prázdniny během školy, tak jsem chtěla být s ním...nakonec nic nevyšlo a tak jsem chtěla být aspoň 17. teď nevím jestli to bude nebo ne...
Chtěla jsem s ním být i v Anglii, na léto jsem se těšila...chtěla jsem aby nám to vydrželo dlouho....
Možná že jsem neměla chtít s ním být tak dlouho....pak jsem měla strach...teď jsem ráda, když s ním můýu být aspoň chvilku, jsem ráda za každou chvilku s ním, protože i když to nevypadá, tak mě je líp.
Je mi blbejch 17 a chtěla jsem s ním být moc dlouho...ale často se říká, že to nevyjde....že jo? tak proč to asi tak mělo vyjít mě? ne, nevyšlo....
Na jednu stranu bych chtěla aby se zvátil ke mě...ale na druhou stranu, jestli si našel někoho s kým je šťastný, tak by měl být s ní....nechci ho nutit ani se mu vnucovat...to nejde...chtěla bych aby se rozhodl sám....

Miluju ho, je moje sluníčko a nepřestanu ho mít tolik ráda, ať se stane co se stane...už teď máme být kamarádi...

Omlouvám se za to co jsem napsala vím, že to je k ničemu, ale moje duše to potřevobala někam zdělit, aby jí nebylo zase tak ouzko
Vím i že mam odpočívat, odpočívám, nic nedělám...jen mě bolí hlava, takže je to dobrý

Asi to nemá ani hlavu ani patu

VerysekCobain: Verunko moje, už vážně nevim...přijde mi, že si změnila, i když já asi taky...nits neni jako dřív...za všechno můžou ty naše nálady, depky...nevim no...Vim, že všechny ty mý nálady odnášíš nejvíc ty, že za všechny naše "hádky" můžu já....Už si mě poznala i z tý mý špatný stránky...ta moje náladovost...během minuty mam dobrou náladu a během další blbou a nejvíc mě mrzí, že to odnášíš ty....mam tě pořád mooc mooc ráda, si pro mě největší štěstíčko který mě v životě potkalo, mrzí mě, jak se k tobě někdy chovam....jak sem na tebe ošklivá:((...doufam, že už to všechno vyřešíme...a bude to zase v poho...

potřebovala sem se vypsat.....

Hey... Jak tak přemýšlím, stratila jsem všechny svoje staré kámoše... Ale sama nejsem, mám plno nových, ale... Stejně mi chybí ti lidičkové, co mě znaj jak svoje boty, ti lidičkové, co se snima znám roky a ti, kterým můžu říct úplně všechno, co se mi přihodí, co mě trápí, těší... Né, že bych to těm novým nemohla říct, ale je to jiný... nevím, jestli jsem se na ty "bývalý" kámoše vybodla já nebo oni na mě.. Pry na ně nemám čas, ale když se jim ozvu, tak ho zas nemaj oni.. Je to oboustraný? Ani nevím, jestli je chci získat zpět, sice mi chybí,ale radši jsem s novými přáteli...

Stejská se mi...

No nic....ja pak pujdu ven a neco si....

LILITH:Peto...me to vsechno mrzi.....vis,ja te mam rada,ale fakt uz nevim co delat......

fakt uz nevim....

Mr.Renfild:Kubo,jo,mel si popleteny mozek-me si ho popletl tim libanim a ja se do tebe zamilovala-potom si mi rekl,to co si mi rekl a moc si mi tim ublizil-ted mas jenom srandu z toho,jak mi je,jak se chovam,jaky me napadaji blbosti,atd....ze?Hm,tak ti teda pekne dekuju,ze me ani v takove situaci nedokazes podrzet-neboj,libat bych se s tebou ted nechtela-hej ne,ja uz to nedavam-je mi blbe,jsem nervni,precitlivela,protivna,nemam skoro na nic naladu.....proc se tohle stalo zrovna nam.....proc jsme si jen nepovidali......proc.....nemuzu na tebe zapomenout,nemuzu to dostat z hlavy,atd....trapim se,atd....ach jo....d**ilni nestastna laska........

ah jo.....ja se na to......nedavam to....nwm....

Milovala jsem ho..a teď si má brát jinou....nepřeju jim to...:(

uz sem na vsechno rezignoval..... na reseni problemu na skolu na vztahy na partelstvi na zivot na vsechno......kdyby mi bylo jen mizerne tak sem este rad no.... je toho hodne jasny ale proc tolik v tak kratky dobe se nahrne a uz to proste neodchazi at se clovek snazi delat co chce??? Martinou to zacalo.... uz taky neverim tomu co sem ji rikal.. a to sem byl za to ochotnej dat secko.. dalsi clovek co odelsel a nic po sobe nezanechal jen vzpominky n apratelstvi nic vic ale ani nic min....nekdy mne napada jaky to tam je je to lepsi nebo horsi? jen dalsi epizoda nekonecnyho serialu s nazvem kolobeh zivota?

skola? no to radeji nekomentuju....az na stredu se vracim tak nejak kolem paty domu a sem rad ze ziju a pak na mne ma furt naky keci ucitelka na klavir proc necvicim.. a kdy kurva kdyz pak de malej spat?! o vikendu? to sem rad ze ziju a muzu odpocivat!! do pr**le co si sici jako myslej ze je t v pohode no jasny on se o nauci on se to nacvici on udela ty dva rocniky najednou aby absolvoval... kurva kde mam najit chut zase byt stastny z toho mala co mam......pokud to malo vubec je.......jo s terezou mi je hrozne fajn a tak ale proste to mi nepomuze vlastne jo ale jen na chvilku neni to jako s Maud drive este predtim nez zacal ten kolobeh jehoz pokracovanim je ten muj kruh aniz by se ten prvni ukoncil...... proc tu vubec sme? k cemu kazdy sme nahraditelny a jednou nas nekdo nahardi je to jen otazkou casu... otom sem se uz presvedcil

klidne nic nepiste puvodne to mnelo byt v denicku ale nakonec to skoncilo tady asi to tak bude lepsi mozna ze mi nekdo helfne mozna ne tak jako tak uvidime co bude dal

Nevěřím si...já ho miluju,ale nedokážu si představit,že by mě mohl chtít....Někteří lidi mi říkají,že sejm hezká,ale já si prostě nevěřím....kolem mějsou oteření lidé,kteří se neklepou z toho,když mají mluvit před celou třídou,ale já jsem úplně vyklepaná...Proč si tak neěřím?Brání to mým snům,chtěla bych odjet do Irska,mé milované zěmě,tam pracovat,založit rodinu,žít tam....ale dokážu to?

Jak si mám zase věřit?

Strašně se bojím budoucnosti...jsem moc šťastná a hlavně šťastně zamilovaná, jenže mám velké obavy z toho, že se to štěstí vypaří jako pára a mně nezůstane nic...

Nechci aby to skončilo...

začal se mi líbit jeden můj kamarád. Chodí se mnou do třídy a fakt skvěle si rozumíme..je to můj nej. kámoš a já to nechci zkazit...nejvíc mě štvě, že někdy se mnou flirtuje a já potom newim co se to děje

Víte co jsem teď zjistila?Že nemám svůj zlatý náramek,co jsem dostala od sestry k 15tinám.A zeď si uvědomuji,že jsem ho musela ztratit ve škole..a já naprosto nevím,jsetli jsem ho omylem nedala do skříňky-což by bylo velmi potěšující,nebo jeslti,když jsem držela klíče a odemykala,a stejnou rukou držela ten naramek,tak mi nespadl na zem..nebo někde na chodbě.Možností je hodně a já nevím co dělat,když je pátek,celý víkend mám před sebou a do školy se dostanu až v pondělí.Naproto nevím jak se mám chovat,a bojím se že ho nenajdu..což je docela pravděpodobné,protože je to jak hledat jehlu v kupce sena:((a navíc až to zjistí rodiče,tak budu podle nich naprosto nespolehlivé dítě,co si ničeho neváží:((

poraďte mi prosím:(((

mám hlavu v oblacích a komplikuje mi to život...Žiji v jiném světě,ve světě svých myšěnek,ve světě,který je jen můj,a já si uruji,co bude.....

A tak mi uniká skutečný svět...

čeho se na nás dopustili ostatní, stím už se nějak vyrovnáme, horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami!

krutá to pravda.......

Včera jsem měla odpočívat, ale neodpočívala, místo toho jsem luxovala a byla pro sluničnicová semínka...a do postele se dostala v 11 a nemohla usnout ráno jsem ale nezaspala a přes den jsem si myslela, že už mi je líp, hlava mě nebolela, protože jsem měla prášek a vše bylo v pohodě, ale pak jsem jela se ségrou jako doprovod na doučování a zjistila jsem, že to zas tak v pořádku není, prostě jsem u tý pani usínala já nevím, proč pořád tohle...jestli na mě něco leze mebo jsem jen unavená, protože je toho moc nevím

taková jedna blbost

Tak. Dneska jsem dostal brigádu... Byla to pro mě velmi lákavá nabidka (60kč/hodinu) od příštího týdne až do prosince... S tím že ze školy budu muset rovnou tam, a domů se vrátím až o půl osmé... A nevím, jak společně s tím budu zvládat gymnázium, nemluvě o tom, že víkendy pro mě nebudou existovat, protože během nich taky budu pracovat... - za to si ale do prosince vydělám dost peněz na už vcelku slušnější bicí... Nemá někdo zkušenosti s takovou kombinací práce/škola?

Vpodstatě se nemám kdy učit...