Deníčky

Tohleto musim ještě prohlédnout, je to starý kód a nejsem s tím spokojen, dávám to sem jen z Vaší nedočkavosti! Midgard
Poznámka: opravit stránkování při vybraném uživateli, nezapomenout hlavičku, optimalizaci, barvičky a na úvodní stránku dát výpis posledního zápisu a pokud přítel napíše do deníčku, ať to dá informaci. Ale to by taky chtělo udělat poštu :))

UpírkaAnne.K Upírka

Deníček obyvatele
  Pochopitelné nepochopitelné....   16.05.2014 v 23:54    
  Hrůza, hrůzová. Proč se mi skoro každou noc o něm zdá? Je to uzavřená kapitola! Je mi z toho zle. Nechci ho už vídat, a vždycky ty sny jsou temné, nebo zamračené. Ten poslední? Výlet na vodu, zelenočerná řeka, tekoucí a já s ním v jedné lodi pádluji. Ta voda je naprosto ledová, zima mi je a on prosí abych se vrátila....NE! Obloha pochmurná skoro prší. Nechci ho vídat, nechci ho znát... chci klid! Proč se tohle děje? Martine... zachraň mne!



  Zase studený pot...   20.06.2013 v 23:46    
  CO se to sakra se mnou děje? Zlost, agresivita... totálně se ničím.... já vím přesně kdo nebo co to dělá, ale nechci si to asi přiznat. Potřebuju vypadnout... prostě už toho v sobě dusím strašně moc, cítím zoufalství, bolest a především vztek, ale asi sama na sebe, protože jinak si to vysvětlit nedovedu. Kecám tu takový sračky... jak bezvýznamná osoba si připadám a přitom nejsem! Můj partner je tak milující člověk, patřím k němu a tolik ho ničím... ničí to i mě. Já ho miluji, nechci mu dělat starosti, ale nejde to se před ním přetvařovat že se nic neděje a ani to neumím. Možná to chci řešit...ale čím víc to řeším tím je mi hůř. Asi i vím co chci nebo čeho dosáhnout... ale proč?! K čemu to je? Nevím... je mi fakt na nic. Totální kňučna seš Andulo.... kňučna a ještě úplně blbá. Víte všichni co chci? Taková hnusná egoistická věc... jo jsem egoista totální kretén co chce uznání. Uznání za to o co se snažím, o to co dělám. Bože... já nechci být taková! Upřímně řečeno, měl by si Martin najít vyrovnanější osobu než jsem já... a včera v práci? Totální zklamání sama sebe... na nic se nehodím. Proč je tma teď tak krásně černá a oheň tak nádherně zničující a příjemně spalující? Jen tak slétnout ze skály a létat mezi útesy... osvobodit duši a očistit ji od toho hnusnýho černého těla.... vzdát vše a dát všem novou šanci, aby našli nového lepšího člověka...



  Bezva....   20.03.2013 v 15:04    
  Fajn, jo bezva. Otče tvou vinou jsem ta troska... moc děkuju. Tvůj d**ilní přístup, který na mě uplatňuješ... jako že ty jsi ten NEJ a že co já si to dovoluji pochybovat. Ano jistě... když doma něco chybí můžu za to já a mám to u sebe i v případě že jsem doma týdny nebyla. Ano, jsem já ta špatná, protože mě nebaví škola, jsem já ta špatná že když si něco hezkého koupím, i když to třeba není k nošení ale kupodivu i k užitečné práci... je to špatně! A co já si to dovoluju, že mě musíš vůbec poslouchat, protože jsem nic nedokázala. Ani nevíš jak mě ničíš, tím jak si ze mě utahuješ a vůbec nevíš jaká já jsem, že ani trochu nejsem sobecká a že před tebou vlastně utíkám! Víš, paradoxem je že tě strašně mám ráda, ale hrozně to bolí a mám několikrát sto chutí znovu po X letech udělat něco čeho bych opět litovala. Jasně ty se bojíš že přede mnou ztratíš autoritu a svou hrdost, ale nepochopíš, že čím víc na mě budeš drsný a čím víc mě budeš drtit, tím já víc o tebe přestanu mít zájem. Na maturiťák jsi mi nešel ani přes moje prosby i slzy a vidíš... to je to. Já se tak těšila, jak řeknu: "Holky! To je můj táta! A je tu!" těšila jsem se jak si s ním zatancuju. Jak to dopadlo? Ty jsi mi řekl, že si dovolenou nevezmeš ani že nemáš volno a věděl jsi to půl roku dopředu. A to není jenom tohle... já si strašně vážím, toho když poprosím o pomoc z 70% mi ji poskytneš... ale sakra chci tak moc, aby jsi někdy přišel ty? To ti za to ani nestojím? Nevím jestli se s tím někdy srovnám... Nikdy z tebe blbce dělat nebudu a ani nechci, protože tě mám ráda. Ale tohle jsi prostě přehnal... já nejsem studentka úžasného gymnázia nebo průmyslovky jako tvoji synové, já jsem "jen" blbej učeň, zato ty předseda. Jasně... už to konečně chápu... já ti vlastně nikdy nebudu rovna... protože jsem mladší a jsem pitomá fotografka... že jo. A pak proč mám malé sebevědomí, proč se cítím před každým méněcenná? Copak to z tohoto není poznat? To že jsem před tebou rozbalovala ten balík, znamenalo, že se ti chci pochlubit a ty hned spustíš přednášku co a jak... typický pro tvoji povahu. Seberu se... a pojedu do pr**le... aby jsem z tebe nedělala blbce... že?



  Hlas...   06.08.2012 v 14:34    
  Asi možná mám hlas na sólovou zpěvačku, ale neumím ho do takové možnosti rozvíjet. Je to těžké, když do lidové školy umění na sólový zpěv berou jen žáky do 18 let :(. Je to těžké. Učitelé zpěvu nejsou zadarmo a na vyšší školy umění jsou talentovky a ty asi nedám. Hm... ach jo... kdyby si mě alespoň všimla nějaká skupina, ale jak když se stydím zpívat na jevišti. Snad mi divadlo pomůže :/.



  12 hrdinů aneb fotím Řeckou Mytologii   21.07.2012 v 16:13    
  Je to těžké... koukám na profilovky mých kamarádů a přemýšlím komu dám koho... což o to.. dámy jsou skoro rozebrané ale jsem zvědavá na pány... :). Mno legrace to není ale cítím takovou dokonalost. Něco zase tvořím, jsem to zase já :). Jen mít vlastní ateliér. No, ono by stačilo pozadí, reflektory s blesky a bylo by to.. ale kde na to vzít? Napadlo mne půjčit si od táty, ale jak mu to časem splatím? Místo by i bylo... jen na to sakra vzít!



  Doba je stále stejná, jen lidé se mění....   10.06.2012 v 15:23    
  Vždy jsem byla jiná než moji vrstevníci... tolik mě to štve a na jednu stranu jsem ráda. Od 2. třídy šikana... od 4. třídy myšlenky na létaní v oblacích z Nuseláku. A dnes? Malé sebevědomí, pocity viny, zdravotní problémy... labilnost. Děkuji pěkně všem co se na tom podíleli. Koukat na to z jiné stránky? Moc ráda, ale jak? Že mě připravili na život? Netuším, zdali to tak je... jsem lehce zlomitelná osoba, která se může klanět i tomu komu to není hodno. Není mi do zpěvu, když si toto uvědomuji. Co zbývá? Zkusit to změnit, ale jak sakra?! K psychoušovi nechci... minule mi moc nepomohl a antidepresiva myslím nejsou na místě. Co bude dál?...



  A tak stále čeká...   08.06.2012 v 15:41    
  Čeká dívka na toho muže, kterého tak odmítala... pije láhev vína a stále pláče. ˇFňuká jak jsi ho nezaslouží a jak je nedospělá. Opíjí se ve smutku a má chuť to vzdát. Je tak hloupá a naivní.... a ten její má úplně jiný pohled na celou věc. Neozývá se.... jí to tak bolí... tolik. Je to slabá holka, labilní a vztek se mění ve smutek a smutek v bolest. Poslouchá Pink Floydy a zabíjí se myšlenkami na jeho staré Já, které už dávno není na jeho staré lásky, které už pro něj nejsou.... jaká to ironie....



  A je to tu zase   11.05.2012 v 11:50    
  Ahojky. No... vítej má černočerná depko. Upřímně řečeno, je mi hrozně. Uvědomila jsem si tolik věcí, opět... nechápu, proč mi spusta věcí dochsází až takhle pozdě. Opravdu to nechápu, ale co nadělám... prostě mi to trvá jen trochu déle... Ale to že možná cowboy se mnou chtěl prožít zbytek života... to mi došlo až včera, kdy jsem si vzpomněla na tu sms. Sakra musím jít dál! Chci aby Martin byl můj budoucí manžel, milující otec mých a jeho dětí a zároveň chci aby jsme v budoucnu byli šťastní! Takže musím odejít od minulosti abych byla prřipravena pro budoucnost! Nezabývat se zbytečnosti a hlavně lidmi, které nesnáším. Oni mi nesmí kazit život... na to nemají právo a já si ho nesmím kazit jimi. Asi opravdu se budu muset zbavit úplně všeho... i Ell... anebo ji přinejmenším poprosit, aby nepsala o Ondrovi... i kdybych se na to měla ptát. Ach jo... Martine, prosím já vím že mám chyby, že jsem depresivní člověk, že jsem vzteklý hysterik ale MILUJI TĚ! Ach kéž bych měla odvahu mu to říct... Martine, vezmi si mě! :,(



  A je to tu zase   11.05.2012 v 11:50    
  Ahojky. No... vítej má černočerná depko. Upřímně řečeno, je mi hrozně. Uvědomila jsem si tolik věcí, opět... nechápu, proč mi spusta věcí dochsází až takhle pozdě. Opravdu to nechápu, ale co nadělám... prostě mi to trvá jen trochu déle... Ale to že možná cowboy se mnou chtěl prožít zbytek života... to mi došlo až včera, kdy jsem si vzpomněla na tu sms. Sakra musím jít dál! Chci aby Martin byl můj budoucí manžel, milující otec mých a jeho dětí a zároveň chci aby jsme v budoucnu byli šťastní! Takže musím odejít od minulosti abych byla prřipravena pro budoucnost! Nezabývat se zbytečnosti a hlavně lidmi, které nesnáším. Oni mi nesmí kazit život... na to nemají právo a já si ho nesmím kazit jimi. Asi opravdu se budu muset zbavit úplně všeho... i Ell... anebo ji přinejmenším poprosit, aby nepsala o Ondrovi... i kdybych se na to měla ptát. Ach jo... Martine, prosím já vím že mám chyby, že jsem depresivní člověk, že jsem vzteklý hysterik ale MILUJI TĚ! Ach kéž bych měla odvahu mu to říct... Martine, vezmi si mě! :,(



  Potřebuji Tvou náruč....   11.08.2011 v 00:20    
  Ano, potřebuji tě, ale nechci tě budit. Krásně spíš. Zato já spát nemohu, musíš přemýšlet. Je mi smutno, chybíš mi. Spoustu věcí se mi opět zdá bezvýchodných a jen málo chybí k slzám. Dala bych si víno a byla vzhůru do rána, ale proč? Nevidím důvod. Být v pokoji a poslouchat tvůj dech je krásnější než sedět sama v kuchyni a popíjet. Potřebuji něco změnit, potřebuji vyjít ze stereotypu... který denně zažívám u sebe. Je to hrozný přemýšlet o věcech, které nejsou důležité a neumět je házet za hlavu. Ach jo, kdyby to tak bylo jednoduché. Nikdy jsem to neuměla, ale je to moje častá příčina depek. Taky hodně přemýšlím o budoucnosti. Budu ho bavit? Vážně nám to vydrží? Co když ho zklamu, nebudu dobrá žena?? Nejsem holka, která by chtěla lítat z jednoho vztahu do druhého. Chci už mít toho pravého a začít žít. Odstěhovat se od rodiny, mít práci a časem i rodinu. Co se týče užívání života... hm.... Představuji si to ve formě... plavání, in-line, pařba na PC či tancování na parketu až do rána. Je těch věcí hodně a vše tu vypisovat nemůžu. Martin... to je tak krásné jméno. Chci mu ukázat že já jsem ta, která se vždy pokusí mu pomoc, ta která by byla schopná pro něj udělat cokoliv, aby byl šťastný a hlavně, že jsem ta která ho miluje.
Hodně často vzpomínám na začátky. Zima... zvláštní. Opět jsem navázala vztah po lednu, v únoru. Zvláštní období, ale miluji ho. Všude bílo, když je sníh. Miluji totiž úlety v počasí. Když horko tak 37°C a když zima tak klidně 20 pod nulou.
Zpět k Martinovi.
Prostě nezapomenu, jak stál v 6:30 na Královce a jel mne vyprovodit. Nebo jak jsem za ním dojížděla do práce. Tolik jsem se ho bála, ale neuvěřitelně mne přitahoval. Musela jsem vždy připravit. Namalovat, upravit vlasy... Naše sezení v čajovně... Strange Transmissions... Ještě teď když zavřu oči... cítím studený vánek a adrenalin v žilách. Podvečer..... je to divné to říkat v létě, ale těším se na podzim. Asi možná vím, co mi chybí, ale nevím jak toho dosáhnout. Chybí mi dobývání. Opět jsem dobyta.... Dokonce mám pocit, že si se mnou nějakým způsobem hraje. Ne, ve zlém úmyslu. To si nemyslím, ale je-li to způsob "terapie", jak nemít depky a přemýšlet o konečném dospění, tak se moc nedaří, protože se opět začínám topit.....



  str. 1/2 Další  >>  Poslední (2)

Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých 2020©