alt

Jeho sen...

PříběhEliverta • Měšťanka • 10. 6. 2010

No, tak snad každému dojde,co semu zdálo ;D
Ano, zase jsem měla tu děsnou, krásnou, šílenou slastnou náladu :D
omlouvám se za chyby, ale snažila jsme se toho oravdit co nejvíc, tak snad, žádnej učenej z nebe nespadl, ne? :D

Jako každou noc jsem ležela na staré matraci, ale dnes jsem neusla. Nemohla jsem. Ruce jsem měla pod halvou a prázně jsem pozorovala plechový strop. Kus ode mne se ozývalo neklidné oddechování. Vždy, když sebou Argor škubl, jsem se lehce otočila, abych se podívala v jaké poloze spánku skončil nyní. Nikdy nespal klidně, narozdíl ode mne.

Nevěděla jsem, jak se natočit, abych se cítila pohodlně. Občas jsem zavřela oči, ale nefungovalo to.

Zatoužila jsem po teple někoho jiného vedle mně. Bylo mi chladno, ale ne takové, že by mi byla zima. Chtěla jsem, aby mně někdo obejmul, nebo aspon ležel vedle mně. Zastesklo se mi, ani jsem nevěděla po čem.

Chtěla jsem to zkusit ještě jednou.

Znovu jsem zavřela oči. Věděla jsem, že stejně neusnu, ale líbila se mi teď ještě živější představa někoho vedle sebe mít. To bude tím, že je blízko, pomyslela jsem si, když se mi neurčitá představa tváře spící vedle mně začala formovat do Argorova obličeje.

Přetočila jsem se na bok čelem ke zdi. Nechtěla jsem, aby mě opustil ten nádherný pocit, že vedle mě někdo leží a má ruku položenou na mém rameni. A ještě víc se mi líbilo, že to byl zrovna Argor. Skoro už jsem cítila, jak mne Argorovo tělo hřeje na zádech. Skoro už jsem cítila jeho dech ve vlasech. Spokojeně jsem odechla.

Náhle jsem zaslechla lehké vyjeknutí a zavrzání kovové konstrukce postele, jak sebou Argor škubl. Chtěla jsem se vrátit do té představi, ale zvyk mi nedal. Musela jsem se otočit a podívat se, jak skončil tentokrát. Převalování mi zabralo několik minut, protože jsem odmítala namáhat momentálně založené ruce na prsou. V očích jsem měla již přeleželé vlasy, ale stále jsem jakš takš viděla.

Ležel stejně jako já, akorát měl zavřené oči a ve tváři zvláštní úsměv. Musela jsem se při pohledu na jeho klidnou tvář svítící do tmy usmát. Sice jsem nechápala, jak se může usmívat, když má tak neklidné sny a už vůbec mi nešlo do halvy, jak to, když měl v celém těle všechny svaly napnuté mohl mít ve tváři klid. Pozorovala jsem ho. Ta touha vrátit se do té představy se nahradila pokusem uhádnout, co se mu zdálo. Chvíli jsem se mu jen tak dívala do zavřených očí na nehybné tváři. I když…Občas mu koutky úst cukly do širšího úsměvu. Nemohla jsem se toho bezstarostného obličeje nabažit.

Náhle se ještě více napl a rukama se chytl za ramena, jako kdyby mu byla zima. Pomalu se začal červenat a na tváři měl slastný úsměv. Už jsem přestala hádat. Dostala jsem chuť vynutit si ve spánku jeho objetí. Znovu jsem zatoužila po jeho spící tváři vedle sebe, nebo kdyby byl aspon blíž, aspoň o kousek, abych cítila jak klidně oddechoval a jak hřál. Takhle ve spánku byl trochu jiný, než když bděl. Vypadal tak vyrovnaně a klidně. Tak šťastně, jako kdyby byl v ráji. Zatoužila jsem po tak krásných snech, které měl on. Nebo být aspoň jejich součástí. Přisunula jsem se na posteli co nejvíce na okraj aspoň o těch několik centimetrů, abych byla trochu blíž. Náhle už jsem necítila to nepříjemné chladno, ale zavalilo mně příjemné teplo, jako kdyby mně opravdu na tu dálku několika metrů hřál. Utápěla jsem se pohledem v tom jeho úsměvu a červených líčkách. V té oáze klidu a spokojenosti mně zavalila únava. Věděla jsem, že jsem usla s úsměvem na tváři. Také jsem věděla, že až se probudím, jako vždy dříve, než on, tak počkám, abych se na něj mohla usmát a podívat se mu do klidných ohnivých očí…

Diskuse článku

alt
Eliverta • Měšťanka 13.6.2010 21:47

Dorray: Neboj, kvůli těmto otázkám už mam rozdělanou dlaší věcičku, kde to bude všechno vysvětlené a bude tam i trochu víc děje, abych vám udělal radost ;D

alt
Dorray • Lord • Správce12.6.2010 15:55

Eliverta: Pocity a myšlenky jsou OK, ale tady mi nepřijde, že by to někam spělo. Je to čistej popis a pro sebe - dobrý, ale třeba já to nečetl jedním dechem :) A neříkám, že myšlenky tak napsat nejdou (vždyť třeba celá poslední kapitola Joyceova Odyssea je pouze tok myšlenek).

Jinak přijde mi, že jsi tam chtěla popsat pocit (již?) neopětované lásky. Jen pár věcí bylo zvláštních - proč zrovna ve spánku je klidný a ve dne ne. Je to proto, že on ji už nemiluje a chová se k ní špatně? Podle mě by to chtělo když už trochu rozvíst.

alt
Eliverta • Měšťanka 12.6.2010 14:51

Ohm, připouštím, že je to má chyba, že jsem do popisku nenapsala, že zde šlo právě o procvyčení vypisování citů. Je to prostě momentka!
Nehcci vás urazit, ale inteligentní člověk snad pochopí, o co mezi těma dvouma jde :)

Aroi, možná tě sklamu, ale tohle osobní vážně vůbec neni. :)Ich formu jsme použila jne proto, že se mi tov ní hold psalo lépe, než v Er formě :) Tohel je celí, do posledního písmenka, myšlenky a citu jen a pouze výplod mojí fantzie.

Dorray, v tomhle jste právě něco najít měli. Docela by mě zajímalo, jetsli ti to, co jsme napsala, něco připomělo :) Já ještě to štěstí neměla, ale vy snad ano, takže snad jsi v tom aspon trochu poznal ty city, které v tom hrají hlavní roli:)

nakonec: Budete se s tim muset smířit, ale já takhle píšu! V mích dílehc jde hakvně o citya myčlenky, nikoli moc o děj!

alt
Dorray • Lord • Správce11.6.2010 11:17

Nezbývá mi než souhlasit s Ariou. Gramatika (hlavně na začátku) se vytratila kamsi do dáli. Jak ostatně tady radím každýmu druhýmu. Prožeňte to textovým editorem a on spoustu chyb vyfiltruje. Hlavně překlepy, nespisovnosti, které se nehodí, čárky, shody podmětu s přísudkem a někdy i čárky.

Dílo by muselo nějakým způsobem pokračovat. Takhle nijak negraduje. Je to pouze popis myšlenek (případně trochu toho, co děláš), ale čtenáře to nechytne. Nenutí ho to se zamýšlet co a jak, či případně chtít vědět co bude dál. Není tam příliš napětí atd. Prostě, jak řekla Aria, je to asi pro běžného čtenáře příliš osobní na to, aby si v tom pro sebe něco našel.

alt
Aria • Potulnice 10.6.2010 21:24

(Nehledě na to, že gramatika místy bije do očí...)
Nemusím být jasnovidec ,aby mi došlo, že to bude dost osobní aspoň v nějakém úhlu pohledu, ale jako nezaujatému čtenáři mi to nic neříká.
Ano, romantika, super. Ale nechytilo mě to ani poetikou momentu ani dějem...nedokázala jsem si na tom najít nic, co by mě zaujalo.
Věřím, že pro autorku to má nějaký hluboký osobní význam, ale mě jakožtočtenáře to neoslovilo.